pavouci tkají pavučiny ,
lezou sem tam
jednu nitku , druhou nitku
jen ať už to mám . . .
To je škola pavoučí ,
kde žáci učí se jen tkát ,
zabývají se jen tím
a nikdo se nechce prát
a škola končí . .
žáci uletí jak včely
v hlavě mají jen dvě věty:
tkejme , tkejme ať je hotovo
příští rok mužem začít nanovo
Pozor!
přestaňte pavouci tkát
a začněte se klanět
přichází královna
( kterou mám tak rád
a jen já se můžu dívat a rdít ) . . .
já malířka přírody a krásy
když vezmu štětec do rukou
nenávist se mi ztrácí
a se srdcem čistým jako opravdová láska
chci tuto slavnost zapsat
do lidských srdcí namalovat
i bez barev a štětce
smutek velký , strach je větší
radost , štěstí , krása , oči , lávka
rej barev a strachu
rej barev a lásky
mami vždyť ty už máš vrásky!
Kolik vlastně uběhlo jen let?
. . . a rdím se tak rád
ta královna co pozoruje vás
co chce?
snad namalovat rosu na vaše koberce
snad jen . . . .
má v očích smutek
proč a mám právo se ptát?
(i když vůbec nevím jak)
odpoví mi
snad
Ptá se : co se stalo?
Tvoje oči , srdce
já nevím
asi uletělo mi pár let
kam a proč utíkám
a nechci chvíli stát
vždyť stojím!
Jsme blízko probuzení
proč nerozumí ON
když má mě tak rád
a tak se ptám vás:
rozumíte?
*tohle je jedna z mých prvotin (nesmějte se),bylo mi kolem 15ti let a byl to vlastně domácí úkol,protože jsem zapomněla cosi na češtinu v prváku a báseň musela obsahovat slova:pavouk,škola a barva.
Žádné komentáře:
Okomentovat